Název

0730 Kulturní rozdíly, drobné nejasnosti, rajčata v cukru, smradlavé tofu a nechutná Becherovka

Popis

Ačkoliv je tu už poměrně pozdě v noci, přesto nemůžu jít spát dokud se nepodělím s našimi intenzivními zážitky z dneška. Jak jsem psal už včera, bydlíme v moc hezké ubytovně pro učitele připomínající velmi kvalitní hotel. Ráno jsme měli mít sraz v 8 h s naším průvodcem, ale už si začínáme zvykat po dnešku na jejich organizační (ne)schopnosti, tak víme, že zpoždění je jediná jistota. Na snídani jsme vyrazili do nedalekého bistra. Od školy máme poukázky na jídlo, které nám vystačí na většinu pobytu. Bistro se ukázalo býti v rádoby evropském stylu. Sendviče, burgry, míchaná vajíčka. Je to nedaleko místního gymplu a mladí prý mají rádi evropské jídlo. My jsme na druhou stranu byli rádi, že to nechutná po našem, ale více po jejich, což jsme jim neprozradili.
Už na snídani si nás vzala na starost holčina, která s námi sedí v laborce a mluví perfektně anglicky. Chodila prý do anglické školky. Při komunikaci s námi používá jméno Sage a je pro nás velmi důležitým prostředníkem. Ještě netuší, že jí za to nadělíme přívěšek s krtečkem...
Po snídani jsme vyrazili do školy. Zjišťujeme, že v Taichungu už si pouze s angličtinou nevystačíme. Máme místní openkarty na cestování. Uvnitř busu je vše čínsky. Víme, že jezdíme číslem 35, znak univerzity má uvnitř dva křížky nad sebou. Zítra asi jedem sami, tak snad nepřejedeme.
Ve škole jsme začali seznámením s lidmi z laborky a s profesorkou Suen. Bylo to vcelku příjemné. Mají v laborce Inda, který mluví jako všichni Indové parádně anglicky, tak si máme s kým poklábosit. Jeho jméno se pamatuje snadno, jmenuje se Mádudy (ale nemá). Po seznámení se následovalo oficiální a milé přivítání ze strany NCHU. Děkani a někteří profesoři ovládají perfektně angličtinu. Poté následoval raut v prostorách školy. Je tu asi šest Američanů a všichni jsou největším lákadel pro místní studenty, s námi drží zbytek naší party. Lidé z laborky, Sing z Malaisie, o kterém jsem psal už včera, a Taiwanec bez znalosti angličtiny, ale přesto se srozumitelným a suprovým smyslem pro humor (bez naší znalosti čínštiny nám dnes vysvětloval, v kolik hodin musíme společně vyrazit na noční trh, aby mohl balit holky ze střední na to, že je kámoš s bělochy). Raut byl super, ochutnali jsme toho s Markem hodně, i když jsme kvůli polednímu horku nebyli vůbec hladoví. Poprvé jsem jedl žlutý vodní meloun a neuvěřitelně supersladký a chutný ananas (to byly jediné věci, které umíme s jistotou identifikovat). Místní z nás měli srandu, že umíme dobře jíst s hůlkami. Až půjdeme příště k našim oblíbeným dejvickým Čongům, musíme dát velké dýško.
Poté jsme se vraceli opět do laborky. Rozhodli jsme se dát profesorce Suen dárek (pozlacenou zmenšeninu českých korunovačních klenotů osázenou českým granátem). Bohužel nám vůbec nepřišlo, že měla radost, což nás zklamalo. Neumíme moc číst emoce z tváří místních lidí. Z našeho pohledu nám přišlo, že naše snaha vést diskuzi s profesorkou nebyla vnímána příliš pozitivně. Průvodkyně Sage nám říkala, že zítra nepoteče voda, že se čistí zásobník a že nemáme chodit (navíc zmiňovala, že profesorka zítra nebude). Když jsme se o tom ujišťovali s profesorkou, hbitě nám domluvila práci v laborce na zítra, abychom se prý nenudili. Holt jiný kraj, jiný mrav. Aspoň jsme jim s Markem trochu (možná více) vysvětlili chyby, které mají ve svých aparaturách. Naší průvodkyni Marek hbitě vysvětlil o čem je asi její diplomka. Z diskuze se studenty a z diskuze s profesorkou pro nás vyplývá Cimrmanovo pravidlo pro další dny v laborce, kterým se místní řídí: "Říkali neptej se".
Na odpoledním programu byl kurz a přednáška o kaligrafii. První část byla o čínských malbách. Bylo to pro mě neuvěřitelně zajímavé, protože nám bylo vysvětleno, jak vnímat čínské umění. V malbách převládá nejčastěji černý inkoust na bílém papíře. Více důležité než vnímání barev je vnímání linie. Ostré přesné linky značí preciznost, rychlost, něco výjimečného, naopak široké linky ynačí něco příjemného, hezkého. Třeba bojovníka nebo květ nakreslí tenkou linkou, ale básníka nebo hračku tlustou měkou. Dále se zde silně pracuje s mnoha odstíny černé a šedé, které v celkové kompozici opravdu začínají hrát barvami. Čínské malby jsou multiperspektivní (malíři kreslí obraz dlouhou dobu, často na odvíjející se svitek, dokreslují nové a nové podněty). Velmi se rovněž pracuje s barvou podkladu. Často jsou v obrazech bílá místa, která budí v pozorovateli fantazií. Často značí mraky, vodu nebo rostliny. Celkově je kladen velký důraz na vyváženost malby v mnoha směrech, což je v souladu s principem jing jang. Třeba černá je v podobném mnořství na malbě jako bílá, kresby jsou často symetrické. Autor je vždy podepsán, často i s letopočtem a veškeré psané texty často ladí s motivem (tvarem nebo grafickou úpravou kopírují linku hlavní kresby). Na krásných obrazech je často možné najít červená razítka. Jimi si císař označil ty malby, které viděl a které se mu líbily. Zvláště hezké malby mají na sobě mnoho červených razítek od spousty císařů. Přednášející se to zdá jako barbarství. Po přednáčce bylo vysvětlování historického vývoje písma a taky vysvětlování smyslu kaligrafie. Vůbec to není jen o tom něco napsat. Je to opět jistý druh relaxace, umět se oprostit od starostí, soustředit se na to, co člověk píše a hlavně jak. Pohyb štětcem musí být ladný, má mnoho pravidel. Ladnost a umění odprostit se od všech starostí je zde moc hezky viditelný. Vše zapadá do budhismu nebo konfucionismu (tam spíše). Třeba v parku před univerzitou staří lidé cvičí jógu nebo kung fu v naprosto plynulých pohybech s úsměvem na rtech.
Po konci lekce jsme opět šli do laborky, byli jsme domluveni, že v 17 hodin vyrazíme s lidmi z labu na noční trh. Více než hodinu nás ale samozřejmě nikdo nevyzvednul, tak jsme aspoň poklábosili s Indem o penězích zde. Nástupní plat pro inženýra tu je cca 34 tis. Kč měsíčně, ceny cca o 15 procent nižší než u nás... Měli bychom tu zůstat :-D
Nakonec jsme konečně vyrazili na noční trh. Ani moc nepršelo (z Lonely Planet průvodce víme, že roční úhrn srážek je zde skoro o polovinu nižší než v Taipei). Na trhu nás místní zasvětili do svých specialit. Začlo to dost divoce... Vybalili na nás hned kuřecí pařátky jako největší pochoutku. A pak nesněz to, když na tebe natěšeně kouká banda místních... Tak jsme si s Markem dali a fakt to šlo. Chutnalo jako jiné části kuřete, kostičky se po rozžvýkání vyplyvnuly. Další přišlo na řadu smradlavý tofu. Jedna jobovka za druhou. Tohle ani Dudlis nechtěl při svém pobytu na Taiwanu ochutnat. Smrdělo to řádně, jako hovínka... Překonali jsme to, naštěstí v puse to docela šlo a vůbec to už nesmrdělo (za to asi může množství citronové trávy, co jsem k tomu snědl). Pak už to šlo, vařící kuličky plněné zeleninou, těstíčem a asi olihní, obří kuřecí nebo kachní řízek ve sladkým těstíčku.
Nechtěli jsme zůstat zahanbeni, tak jsme na ně vybalili lázeňský oplatky, na tom si moc pochutnávali. Poté co jsme loupli první pivo ten večer (a už po pouhém jednom pivu vypitém v tom horku po dlouhé době bez pití asi za dvě minuty) se nám ostatní smáli. Jak se asi divili když jsme pak dali hned druhé na chuť Naše průvodkyně se jako jediná z celé party nechala pozvat na pivo. Ostatní se jí smály a měly ji za alkoholičku, tak jsme ji podpořily a všem ostatním vnutili (samozřejmě po náležité osvětě) Becherovku. Nikdo neodmítl. Asi pro polovinu zúčastněných to byl nejsilnější alkoholický nápoj, který kdy ochutnali. Mnoho z nich těžce snášelo pálení chřtánu, naštěstí zapíjeli exotickým džusem. Nikomu nechutnal ani alkohol a bylinky už vůbec ne. Pomsta však přišla brzy. Marek se ptal, co jsou předměty vypadající jako červené umělé rampouchy na vánoční stromeček. Vyklubaly se z toho cherry rajčátka na špejli máčená v červeném karamelu. To fakt stálo za to... Na zakončení večera jsme dali zase něco fakt speciálního. Tradiční zmrzku. Byly tam tři druhy. Odporná ledová tříšť ze slaného švestkového džusu, zmrzka vypadající jak vanilková a chutnající jako vodová citronová náplň do osvěžovače vzduchu v autě a vrcholem byla sladká chlazená omáčka s fazolemi.
Jsem zvědav, co bude zítra v laborce. Na víkend máme volno, uvidíme, co bude. Chtěli bychom vyrazit ke Slunečnímu a měsíčnímu jezeru.

PS: ty chutě tu hodně zveličuju, ale nebylo to tak strašné, vždy se na tom dalo najít i něco dobrého. Opravdu si to tu užíváme.

Nastavení