0728 Po stopách a mimo stopy průvodce po Taipei

Název

0728 Po stopách a mimo stopy průvodce po Taipei

Popis

Tak to nevyšlo podle včerejších plánů. Vstávačka byla sice dle času v ČR velmi brzo, ale tady bylo poledne. Vyrazili jsme s menším zpožděním. Bylo docela horko a dusno, ale po chvilce se člověk adaptuje. Na jídlo ale celý den nebylo kvůli tomu dusnu moc pomyšlení. Co nám ale fakt chutná jsou ty jejich čaje. Dneska to vyhrál neslazený zelený čaj s ledem, mlíkem a tapiokovými kuličkami. V krámech si kupujem místo vody taky chlazené ledové čaje (nebo místní pívo, překvapivě chuťově hezky podobné našemu). Vzali jsme to přes Mírový park, kde se nám moc líbily staré altánky, pak jsme pokračovali přes japonci stavěnou Zhongshan kulturní síň, kterou nechali vystavět k slavnostní korunovaci císaře Hirohita. Dále jsme pokračovali k vyhlášenému chrámu Longshan a k Červenému domu. Tam měli jediné pohledy, jinak jsme je v celém městě neviděli. Chrám nás ale velmi překvapil. Byl na hlavní ulici vmezeřený mezi ostatní bytovou zástavbu (to je tu běžné), ale uvnitř to je něco pro evropana nepředstavitelného. Člověk skoro vůbec nevnímá různé propracované detaily, protože ten celkový dojem je naprosto strhující. Bylo tam pár modlících se lidí. Vonné tyčinky se zapichují do velkých nádob a popel se nikdy nevynáší. Součástí zlaté výzdoby jsou sošky tisíců malých budhů. Střechy jsou krásně zdobené. V chrámu lze zakoupit cokoliv, co se dá obětovat položením na oběťní oltář (jídlo, pití, speciální tištěné peníze (ty se dají i pálit), drobnosti). Dále jsme pokračovali skrz zapadlé uličky směrem k řece. Šli jsme do krámku pro pívo, kde nás překvapila starší paní svou výbornou angličtinou. Schodli jsme se s Markem, že to byla buď bývalá disidentka a učitelka angličtiny nebo bordelmamá z doby, kdy u Taipeie byla americká vojenská základna. V parku jsme pak loupli jedno orosené (zde se rosí opravdu intenzivně). Když jsme viděli ty velké šneky, měli jsme respekt z velkých hadů, kteří v džungli také žijí. Přesto jsme pokračovali mezi rybáři k jezírkům, kde před námi kolíbavě utíkali stovky malých krabů. Křup, křup, křup, křup... U řeky bylo podle výšky řasových porostů na protipovodňových zdech a podle výšky podstavců pod sloupy vysokého napětí usuzovat, kam až asi stoupne voda, když v horách zaprší. Dál jsme pokračovali čtvrtí se samými chrámy. V Norsku a na Islandu nás přestaly rychle bavit vodopády a tady je to skoro stejné s chrámy. Všechny jsou na první pohled stejné. Cestou jsme narazili na dva trhy. První byla zastřeěená tržnice, kde většina stánků byla ještě zavřena a majitelé dospávali dlouhou noc stejně jako hadi v boxech před masnou. Už víme, co nám tu nejvíc smrdí. Není to smradlavé tofu, ale omáčka z mixovaných vnitřností a střevního vepřového tuku. Musíme se tu nejprve zocelit, než něco takového ochutnáme... Libě tu voní a vypadá asi třetina jídel, zbytek je takový zvláštní. Trhem, kde chudí chodí pěšky a bohatí se mezi lidmi proplétají na svých čoudících motorových skůtrech, jsme se propletli téměř až k botanické. Čekali jsme smrky, břízky a něco pro ně exotického, ale bylo to spíš jako u nás. Připomínalo mi to pavilon subtropů v botanické v Liberci (jen to tu není ve skleníku a vše je větší). Kousek za botanickou už byl Čankajškův památník. Na obrovském prostranství jsou dvě velké čínské budovy, Národní divadlo a asi Národní opera (mají to hezky blízko a u sebe, né jak my). A uprostřed poměrně daleko za obrovským volným prostranstvím byl památník. Když jsme na něj vylezli, začalo se blýskat na lepší časy. Dnes už podruhé. Kapky tu mají asi desetkrát větší než my. Když jsou mraky už fakt strašně černý, znamená to, že do tří minut to začne. Vítr, déšť, hromy, blesky a místní zalezou pod všudypřítomné arkády a asi jen před námi všichni dělali, že je to počasí vůbec nezajímá. Od památníku to bylo k hotelu už jenom kousek. Když se setmělo a bylo po dešti, trochu se ochladilo a poprvé za celý den jsme začali myslet na jídlo. Vygooglili jsme si nejbližší noční trh a vyrazili jsme tam. V první polovině trhu byly stánky s různými hrami. Jako na pouťovky. Vzduchovky tu mají velmi moderní. Každá zbraň byla napojená na rozvod tlakového vzduchu a střílelo se na balonky. Hry jsme nechali dětem a šlo se baštit. Dali jsme si u dědy chobotnici z grilu. Potřel nám jí troškou domácího jogurtu (tak říkáme v Praze v čínské restauraci u školy mističce s čili pastou). Byl pikantní, naštěstí v tom horku a dusnu nejde poznat, zda se člověk potí z klimatu nebo z pálivého, tak jsme to zbaštili jak místní. Dokonce jsme asi zafungovali jako dobrá reklama. Místní si asi řekli, že když to jedí evropani, tak to asi bude dobrý... Pak jsme si dali lehké smažené nudle s výhonky, klíčky a spoustou česneku. Proložili jsme to sklenicí výborného kokosového mléka a méně dobrou vymačkanou cukrovou třtinou (chutná jako oslazený výluh z čerstvě posekané
trávy). Místo dezertu jsme si dali mikrošpízy s několika kuřecími srdíčky, vepřovým a grilovaným tofu. Pro jistotu jsme vydezinfikovali pívem. Uvidíme, co to s námi udělá. Už to je pár hodin a zatím pohoda. Zítra uvidíme podle počasí. Hlásí oblačno. Chtěli jsme vyjet na 101 nebo na Sloní horu. V nepřízni počasí pak nějaká muzea. Snad zase neprospíme snídani! J

Období

Statistiky

  • 74 fotek
  • 0 se líbí

Fototechnika

Sony C6903 Sony D5503

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
0728 Po stopách a mimo stopy průvodce po Taipei
Komentáře Přidat